Na domácím turnaji jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je stát na druhé straně – ne jako „hysterická máma“, ale jako trenérka. (Přiznávám, ne vždy to šlo úplně bez emocí.) 😀
Klobouk dolů všem trenérům – sledovat každý výkon, rozhodovat o střídání, motivovat, vést… není to vůbec jednoduché!

Tuto sezónu jsme poprvé změřili síly se všemi týmy v naší kategorii. Čekalo nás 7 zápasů – a až na jeden, kde měl soupeř o něco větší tah na brankoviště, jsme všechny vyhráli.

Chceme skládat od pasu dolů, chceme přihrávat, chceme balon – a hlavně chceme hrát s radostí. A tu u kluků opravdu vidím.

Děkuji všem rodičům a fanouškům za pomoc a podporu – bez vás by to nešlo. A obrovské díky trenérovi Pavlovi, který byl doslova všude, všechno zastřešoval, zapisoval a dohlížel, aby všechno šlapalo jako hodinky. 👏